Motolský zámek, Za Opravnou 6 - Na místě dnešního zámečku stávala středověká tvrz. V letech 1686-89 zde dal Kryštof Vratislav z Mitrovic podle plánů J. A. Canavalle a štukatéra Spazia postavit jednopatrový barokní zámeček, V 19. století pak přibyly hospodářské budovy. Motolský zámeček, jak ho známe dnes, vznikl ve druhé polovině 19. století nákladem malostranských johanitů. Na přelomu 19. a 20. století objekt využívala 8. těžká dělostřelecká divize jako velitelství a kasárna. Na věži zámečku je dodnes patrný erb maltézského řádu.

Starý pivovar, Plzeňská 9 - K počátkům Motola je dochována nejstarší listina z roku 1146, v níž král Vladislav daroval své motolské statky a poddané klášteru v Plasích. V roce 1747 se vlastníkem stává Maltézský řád, který posléze získal celé motolské panství. Patrně v této době po polovině 18. století byla hospoda upravena na pivovar. V závěru 19. století byly provedeny stavební úpravy a rozšíření budov pivovaru. V roce 1901 byl pivovar pronajat sládkovi Vojtěchu Richterovi, od roku 1909 do 1912 Josefu Richterovi, který zde vařil oblíbenou černou třináctku Richterův ležák. Pivovar byl v majetku Maltézského řádu až do roku 1922, kdy ho odkoupila obec Pražská, aby rok nato 1923 výrobu v pivovaru zastavila. Pivovar byl pak používán jako sklad piva. Při novodobém rozšíření Plzeňské ulice bylo zbořeno severní křídlo pivovaru s kotelnou, stojící při staré Plzeňské silnici. Na západní straně zůstala stát vysoká nárožní dvoupatrová budova hvozdu. V průčelní západní fasádě ve štítu je umístěn znak řádu maltézských rytířů, pod ním řad Zlatého rouna. Citlivou rekonstrukcí v letech 2003 – 2006 zde vznikl hotel se zachovalými historickými prvky.

Fotoalbum vycházky

Kalvárie v Motole - Skládá se ze dvou navzájem oddělených skalních území po obou stranách Plzeňské ulice. Na jižní nápadné bazalitové skále tyčící se nad Motolským údolím stojí nepřehlédnutelný kříž s letopočtem 1721. Byl postaven jako památka na smrtelný pád neznámého mladíka z této stěny. Na kříži je znak maltézských rytířů - hospitalitů. Nejstaršímu rytířskému řádu na světě patřil i mlýn pod skalou. Již v 19. století byla Kalvárie oblíbeným místem pro výlety a odpočinek, například v roce 1846 sem historik Václav Vladivoj Tomek přivedl své přátele Pavla Josefa Šafaříka a Karla Havlíčka Borovského. Joachim Barrande na lokalitě objevil ve svahu dvě naleziště zkamenělin.

Maltézský mlýn, Plzeňská 231 - Mlýn je poprvé zmiňován roku 1574 jako mlýn Tomanovský. Za třicetileté války byl mlýn zničen a na čas zpustl. Od poloviny 18. století jej, stejně jako další objekty v Motole, vlastnil řád Maltézských rytířů. V té době již zřejmě neplnil funkci vodního mlýna, ale spíše hospodářského dvora. Současná pozdně barokní podoba budovy je z druhé poloviny 18. století, fasáda byla částečně upravena klasicistně. Mlýn představuje hodnotnou ukázku hospodářské stavby vhodně zasazené do krajinného prostředí. V přízemí se zachoval trámový strop. Objekt je dosud obydlen.

Motolský ordovik - V sedmdesátých letech 19. století vznikl při budování buštěhradské železniční dráhy v terénu zářez, čímž došlo ke vzniku význačného geologického profilu s odkrytými vrstvami břidlic. Chráněné území bylo vyhlášeno v roce 1988. Jedná se o nejmenší chráněné území v Praze o rozloze 0,2 ha. Území ohrožuje případná rekonstrukce železniční trati, konkrétně rozšiřování zářezu nebo nevhodná stabilizací svahů cementováním apod. Ohrožení také představují lidé, kteří provádí nekontrolovatelnou sběratelskou činnost. Tím dochází k porušování stability svahů. Okolo přírodní památky nejsou žádné informační tabule značící chráněné území. Protože je tato lokalita velmi špatná přístupná, není hojně turisticky využívaná.

Rybník Brouček – Byl přeměněn na retenční nádrž. Nachází se v přírodní památce U Hájů, kde jsou chráněny kolonie skokanů a ropuch.

Hajčí dvůr, Ke Konstruktivě 74 - Původní statek obhospodařoval pole a lesy v širokém okolí. Ve čtvercovém půdorysu jsou zbytky stájí, sýpek a stodola. Jedním z jeho nejzajímavějších obyvatel byl v třicátých letech 19. století průmyslník a bankéř Leopold Lämmel, první ředitel České spořitelny. Hájčího dvora Lämmel využil jako letního sídla pro sebe i svoji rodinu. Za tím účelem nechal roku 1836 postavit vpravo od vstupní brány patrový letohrádek. V blízkosti usedlosti se až do 19. století těžilo černé uhlí. Od roku 1987 je objekt památkově chráněn. Zčásti je využíván jako skladiště, zbytek se úspěšně rozpadá. Dvůr je dnes ve vlastnictví Nadace českého fondu umění, která je v konkursu a dvůr je zapsán do soupisu konkurzní podstaty.

Kaple nalezení sv. Kříže, Pod viaduktem-u železniční tratě - V místě, kde kostelík stojí, tábořila v roce 1742 vojenská posádka císařovny Marie Terezie, pod velením jejího manžela vévody Františka Štěpána Lotrinského. Jejím úkolem bylo vypudit z Prahy nepřátelskou francouzskou a bavorskou posádku. Při kácení stromu nalezl jeden voják v něm zarostlý kovový kříž. Odevzdal jej vévodovi, který jej později předal císařovně. Všichni se shodovali na příznivosti tohoto znamení a vývoj válečných událostí jim dal za pravdu. Francouzská armáda vydala Prahu bez boje za povolení svobodného odchodu. V průběhu české korunovační slavnosti v roce 1743 položila Marie Terezie společně se svým manželem na místě nálezu kříže jako díkuvzdání základní kámen ke kapli. Při druhém pobytu císařského páru v Praze v roce 1754 byla kaple vysvěcena za jejich přítomnosti. Kaple sloužila pouhých 30 let, v rámci reforem jí syn Marie Terezie Josef II. zrušil a odsvětil. Kaple byla ponechána svému osudu a sloužila jako útočiště tuláků. V letech 1891-92 byla opravena a nově vysvěcena. Architektem a stavitelem kostelíka je s největší pravděpodobností Kilián Ignác Dientzenhofer. Interiér chrámu je bohatě zdoben nástěnnými malbami.

Bílý Beránek – Na křižovatce ulic Plzeňské a Jeremiášovy stával donedávna zájezdní hostinec Bílý Beránek. První zprávy o něm jsou z roku 1740, kdy byla potvrzena dědičná držba hospody ruzyňskému rychtáři Vavřinci Kubrovi. Kubr postavil hostince na zeleném drnu u nově vyměřené silnice z Prahy na vlastní náklady. Název získala podle chovu ovcí, který byl tehdy v e Stodůlkách rozšířen. Objekt roku 1840 vyhořel, a jelikož tehdejší majitel Karel Kubr byl starý a nechtělo se mu usedlost opravovat, prodal Bílý Beránek svému synovci Matěji Kubrovi s podmínkou, že hostinec obnoví, což se také stalo. Kubrovi zde vedli hostinskou činnost až do roku 1949. Až do konce 50. let zde bydlela majitelka Albína Kubrová, pohostinství však provozovala Jednota Praha-Západ. V roce 1961 byla usedlost vyvlastněna. Od roku 1974 podléhala památkové ochraně, ale už po sedmi letech požádal ONV Praha 5 o upuštění od ochrany kvůli havarijnímu stavu objektu. Při výstavbě sídliště a přestavbě přilehlé křižovatky byl nakonec roku 1985 Bílý Beránek zbořen.

Zličín – Ves je raně středovékého původu, poprvé je připomínána roku 1045. Až do husistkých válek byla majetkem břevnovského kláštera, poté patřila Hostivicím, později Kladnu. Jádrem zástavby je nepravidelná náves patrně středověkého původu s rybníkem ve východní části. Náves je obklopená na jižní a severní straně usedlostmi, později od 18. století tu vznikla početná chalupnická zástavba. K nejstarším stavbám Zličína patří pozdně barokní sýpka u čp. 7. V ucelené podobě ze 30. let 19. století se dochovala usedlost čp. 3 s mohutným patrovým domem, chlévy a klenutou bránou. Také dům čp. 16 s napojenou patrovou sýpkou je intaktně zachovalý z první třetiny 19. století. Zajímavá je chalupa čp. 21, dům čp. 6 a dvojice klasicistních bran usedlostí čp. 11 a 13 v západní části vsi. Na západním okraji vsi je také usedlost čp. 9 s bránou a patrovým domem ovlivněným historizující neogotickou architekturou. Historické jádro vesnice bylo proto vytipováno jako potencionální památková zóna, k jejímu vyhlášení ale zatím nedošlo.

Na hrázi věčnosti, Sobín – Příjemná hospoda vyhledávaná cyklisty na hrázi místního rybníka