26. Pojď, ukážu ti cestu z ústavu i zpod zámku

neděle 10. 12. 2006
navštíveny: Psychiatrická léčebna Bohnice, zvířecí a ústavní hřbitovy, dynamitka Nobel, Drahaňské údolí, Drahaňský mlýn, Dolní Chabry, Duchoslavův statek, hostinec U Míšků (167)

Pozvánka
Před nadílkou nás čeká ještě předvánoční vycházka "Pojď ukážu Ti cestu ..". V neděli 10. prosince se sejdeme ve 13 hodin v Kobylisích před Katastrálním úřadem. Ti, kterým nedělá problém polský zeměpis, mohou na nás čekat v jednom polským městě, a to v Katovicích (stanice 177 a 200). Vezměte si s sebou vánoční punč, prskavky a cukroví, uděláme si mejdan v lese. Hospodyňkám, které při spojení 10. prosince a vánoční cukroví mají v očích úžas jak Alenka v říši divů, pošeptám sladké tajemství: Cukroví se dá pro tyto účely i koupit.

Jaká vycházka byla

    Vypadá to, že dámy ze Čtrnáctky před vánoci snad opravdu uklízejí a pečou, protože na sraz vycházky "Pojď ukážu Ti cestu z ústavu i zpod zámku" dorazil nezvykle příznivý poměr mužů a žen. Po dohledání místního obyvatelstva (jeden z nich stačil za víkend vykrmit Apinu do nebývalých rozměrů) jsme pronikli do Ústavu. Za plotem jsme spatřili kostel, divadlo, návod pro chovance, jak opustit léčebnu mimo vrátnici a úd - Náměstka jsme si dodali sami. Když dva dělají totéž, není to totéž. Někdo snídá s ovečkou a lajou mu do bláznů, my jsme posvačili s lamou a klidně jsme se zadními vrátky - bez tyče! dostali ven z ústavu.
    Bezprostředně jsme porovnali psí a lidský hřbitov a s výhledem na světlou i temnou budoucnost jsme uspořádali krátký úderný mejdan. V Drahaňském údolí se moji svěřenci radovali z pohodlné cesty asi 50 metrů, než je dráb vyhnal k vrchnosti vzhůru na Zámek.
    Opelichaný stromeček bez sněhu a jehličí s navlhlými prskavkami se marně snažil vytvořit vánoční kulisu ke konzumaci vynalézavě široké škály teplých nápojů a vánočního cukroví, nicméně pobyt na Zámku jsme si opravdu užili. Pak už jsme chatovali mezi chatami, mlýnem a vrbami k civilizaci. Obešli jsme smrákající se náves Dolních Chaber a z návrší od kostela jsme při pohledu na rozzářené novostavby nahňácaných rodinných domků konečně zažili téměř vánoční atmosféru. My jsme ale řekli zatím vánocům NE! a zamířili zachlastat do nejbližší hospody. A tak jsme si lyrickou denunciaci Viktora Šlajchrta o hospodě U Míšků přečetli přímo na místě činu. Neobyčejné odpoledne zakončil Pavel Tichý i neobyčejnou útratou: tři chleby a šest piv.

    1) Katovická 13:14. Je po dešti a tak už to zůstane                                     4) Tak kudy na pavilón číslo 14?
    2) Před dobrovolným odchodem do léčebny                                                 5) O ty skoky o tyči
    3) Rok založení léčebny černé na bílém                                                       6) Cesta zámeckým, tedy vlastně ústavním areálem

Psychiatrická léčebna Bohnice - Protože už od poloviny 19. století přestávaly pražské ústavy pro choromyslné zvládat stále rostoucí nával pacientů, rozhodl se v roce 1903 Zemský výbor Království českého vyřešit tento problém opravdu velkoryse – tím, že vybuduje v polích u malé vsi Bohnice nový rozsáhlý specializovaný ústav. O tři roky později se začaly stavět první pavilony a v roce 1912 už byla dokončena celá první etapa. V přírodním prostředí tak vzniklo devatenáct pavilonů pro pacienty, administrativní zázemí, vily pro personál a technické objekty. Celý areál projektoval architekt Václav Roštlapil. K nejvážnějšímu zásahu do života ústavu došlo v letech 1951-56. V období hysterie tzv. studené války byla léčebna vzhledem ke svému strategicky výhodnému umístění vybrána pro vybudování protivzdušné obrany hlavního města. Celá polovina léčebny byla zabrána armádou a odpovídající část pacientů a personály byla odsunuta mimo Prahu. Po navrácení zabraných objektů bylo zapotřebí je nákladně opravit a znovu vybavit. Areálu léčebny dominuje secesní kostel sv. Václava s věží vysokou 55 metrů, rovněž podle návrhu Václava Roštlapila. Ústavní kostel se začal stavět v roce 1911. I když se na jeho stavbě podíleli italští a francouzští zajatci, první světová válka jeho dostavbu značně zdržela, takže byl dokončen až v roce 1916 a vysvěcen dokonce až v roce 1919. Během padesátých let dvacátého století byl odsvěcen a všechen inventář byl odvezen. Budova byla využita jako skladiště místního vojenského útvaru, který měl ve správě část léčebny. V roce 1990 byl ve zcela zdevastovaném stavu předán zpět léčebně, následně byly zahájeny rekonstrukční práce a v roce 1993 byl znovu vysvěcen. Jako zdálky viditelný maják vyčnívá nad celým areálem vlastní vodárenská věž ústavu. Jejím tvůrcem je opět Václav Roštlapil. Věž je 45 metrů vysoká a celou léčebnu zásobuje už od roku 1908. Ústavní divadlo zahájilo slavnostně svůj provoz v roce 1932, dnes je známé jako divadlo „Za plotem“. V severozápadním cípu rozsáhlého areálu léčebny se nachází Socioterapeutická farma, bývalý velkostatek. Farma je určena především pro klienty Psychiatrické léčebny, probíhá tu hlavně hippoterapie. Areál dvora je zachován ve své původní podobě ze začátku minulého století, je postaven v holandském stylu z režných červených cihel. Farma je volně přístupná, takže se sem na koně a ostatní zvířata mohou chodit i nepacienti.

    1) Úd a jeho Náměstek                                                                                4) Úhledné a upravené hrobečky
    2) Proč měl bych jim lhát, že jsem tady sám, když tebe mám rád,              5) A tady lidi
        když tebe tu mám
    3) Tady jsou pochování zvířecí miláčci                                                       6) Hroby jsou ukryty v neprostupné houštině

Fotoalbum vycházky

Zvířecí hřbitov, U Drahaně - Před bývalým ústavním hřbitovem byl založen Pavlem Lukášem v roce 1997 tento nevšední hřbitov pod názvem Zahrada přátel nejvěrnějších. Domácí zvířata se tady pohřbívala až do konce roku 2006. Je až pozoruhodné, jakou péči majitelé hrobům svých miláčků věnují. Není jim zatěžko obstarat jakýkoliv náhrobek. Jeden z majitelů nechal na hrob vytesat a přenést kus skály, na niž jeho pejsek s oblibou chodil za svou potřebou. Jiný majitel neváhal riskovat vězení, aby svému pejskovi přivezl na hrob kus Cheopsovy pyramidy, neboť prý mu to slíbil. A snad největší hrob patří dvěma vlčákům, které jejich holandští majitelé nechali pohřbít s hromadou tenisových míčků. Na hřbitově odpočívají i zvířecí mazlíčci známých osobností. Leží tu například pes bývalého prezidenta Václava Havla nebo psi hned dvanácti velvyslanců. Kromě typických domácích zvířat zde ale nalezneme třeba i hrobeček kudlanky nábožné nebo potkana. Hroby na tomto hřbitově vypadají doslova jako malé zahrádky, jsou oploceny bílými plůtky a ozdobeny množstvím květin. Leckterý hrob ze hřbitova lidí může těmto hrobečkům závidět, např. hned ten protilehlý ústavní hřbitov.

Ústavní hřbitov Bohnice - Hřbitov o rozloze cca 25.000 m2 je obehnán ohradní zdí s branami na východní a západní straně. Poblíž jižní zdi byla postavena kaplička, která je dnes zcela zdevastovaná. Hřbitov spolu s kaplí byl vystavěn během roku 1909 a byl určen pro pohřbívání zemřelých pacientů Ústavu pro choromyslné ale i zaměstnanců. V době první světové války tu bylo pochováno několik tisíc italských zajatců, kteří zemřeli na tyfus v provizorním lazaretu, zřízeném v areálu léčebny. a ve hřitovní kapličce bylo zřízeno jejich mauzoleum. Oficiálně se zde sice přestalo pohřbívat v roce 1963, ale podle údajů na hrobech tady ještě v sedmdesátých letech proběhlo několik prapodivných poloilegálních pohřbů. V 60. letech byl hřbitov předán Pohřební službě hl. m. Prahy, oficiální pohřbívání bylo zastaveno a areál začal nezadržitelně pustnout.

    1) Zbytky hřbitovní kaple                                                                             4) Co jsme si napekli, to si i vypijem
    2) Optimismus a pesimismus v české fotografii: Světlu vstříc                     5) Táhne nás to dolů, dolů k řece
    3) Ve stejný čas na stejném místě: Krajina posedlá tmou                           6) Opuštěná dynamitka

Bohnické údolí - Údolí spojuje staré Bohnice a osady Zámky. Osou údolí protéká k Vltavě Bohnický potok. Jižní svahy nad Bohnickým potokem bývaly dříve vinice, nyní zarůstají keřovou vegetací. Na vrcholku je nepřístupný bývalý ústavní hřbitov. Na jih od hřbitova je vyhlídka na údolí Bohnického potoka a Vltavy. Území je chráněno jako přírodní památka.

Čerpací stanice, Zámky – Budování léčebného ústavu v Bohnicích začalo tady u Vltavy výstavbou čerpací stanice pro užitkovou vodu v roce 1906. Voda z artézských studní byla z čerpací stanice odváděna dvěma motory 2200 metrů dlouhým potrubím do věžového vodojemu a do zemního vodojemu v areálu bohnické léčebny. Zároveň byla vybudována silnice vedoucí Bohnickým údolím k přívozu na Vltavě proti Sedlci. Odtud byl ze železniční stanice a občas i z cihelen v blízkém okolí dopravován materiál potřebný na stavbu areálu.

Dynamitka Nobel, V Zámcích 41 - Roku 1868 byla v Zámecké rokli na konci údolí Čimického potoka, daleko od civilizace a blízko říční dopravě, založena hamburskou společností Alfred Nobel a spol. první továrna na dynamit v Čechách. Provoz byl zahájen roku 1870 za osobní účasti Alfreda Nobela. Na jejím provozu měly kromě rakousko-uherské armády zájem i důlní podniky na trhání uhelných dolů a lomů. Později se zde vyráběly průmyslové trhaviny astralit a chloratit. Roku 1923 byla z dynamitky udělána muniční továrna. Po ukončení výroby objekty převzal podnik Řempo. V současnosti slouží některé objekty jako sklady, zbytek není nijak využíván a rychle chátrá. Dominantou dynamitky je 23 metrů vysoký zděný komín.

    1) Zdobení stromečku, nad námi se tyčí Zámek                                           4) Moje chata, můj hrad
    2) Já sním o Vánocích bílých                                                                         5) V širém poli stojí mlýn
    3) Berte si, co hrdlo ráčí                                                                                 6) Cesta do Chaber vroubená je vrbama, i nohama už jsme trochu pletli

Hradiště Zámky - Významné slovanské hradiště se nachází v lokalitě ohraničené od jihu Čimickým potokem a od severu Drahanským údolím. Západ chrání kolmý sráz nápadně červenající se skály přímo dolů až k Vltavě. Sevřený trojúhelníkový areál hradiště byl bráněn palisádou a valy, které jsou dodnes patrné zejména na východě a severu. Toto hradiště bylo dle nálezů prokazatelně obýváno již ve 4. tisíciletí před naším letopočtem. Slované se zde usadili v předrománské době kolem 8. až 9. století. S nástupem věhlasu pražského hradu hradiště upadá na významu a zaniká.

Drahaňský mlýn - Původní budova mlýna byla dřevěná. Zděná stavba ve stylu rustikálního baroka byla vybudována v roce 1676, o čemž svědčí letopočet ve štítu. Mletí obilí zde probíhalo až do roku 1910. O pět let později byl mlýnský rybník vypuštěn a přeměněn na pole. Z jeho bohaté historie nelze opomenout rok 1729, kdy se zde skrývali pronásledovaní evangelíci, nebo rok 1860, kdy sloužil mlýn jako úkryt pro dobytek před Prušáky.

Dolní Chabry - Dolní Chabry jsou starobylá osada. Nejstarší písemná zmínka se datuje do roku 1092, ale předpokládá se, že obec je mnohem starší. Původní význam názvu Chabry lze přeložit jako obec chrabrých lidí. V polovině 16. století se v historických pramenech objevuje také druhá osada – Horní Chabry. Na konci 16. století byly Chabry připojeny k libeňskému panství, v roce 1719 se jejich vlastníkem stalo Staré Město, které koupilo také Horní Chabry. Od té doby měly obě osady společnou vrchnost. Součástí hlavního města se Chabry staly v roce 1968.

    1) V Dolních Chabrech nás vítal kostelík                                                       4) Síla přitažlivosti - hospoda u Míšků zvenku
    2) To nejvánočnější, co jsme na vycházce spatřili                                         5) A zevnitř
    3) Povinně aspoň jedna usedlost - Duchoslavův statek                                 6) Hospoda U Míšků a její zastoupení v české literatuře

Kostel Stětí svatého Jana Křtitele, Bílenecké náměstí – Románský kostelík byl postaven ve druhé polovině 12. století na základech tři starších sakrálních staveb. Jednou z nich byla rotunda o průměru 12,60 metru. Podlaha rotundy byla vyskládána reliéfními dlaždicemi. V apsidě kostela se dochovaly vzácné románské malby z počátku 13. století - Kristus v mandorle, průvod apoštolů a Mariánský cyklus.

Duchoslavův statek, Bílenecké náměstí 15 - Jeho původ patrně sahá až do 15. století. První historickou zmínku najdeme v Berní rule k roku 1654, kdy je uveden jako majitel Duchoslav Petržele. Jan Knor získal statek svatbou v roce 1742 a jeho potomci zde žili nepřetržitě 175 let. Právě tato rodina vtiskla statku dnešní barokní podobu z 2. poloviny 18. století a podle této rodiny se také statku někdy říká Knorův. Poslední majitel Václav Prušák koupil stavení od Knorů roku 1917. Jejich rodině patřil do roku 1963, kdy byl zabrán MNV Dolní Chabry. Roku 1974 se stal majetkem Muzea hl. m. Prahy, v 90. letech 20. století prošel silně zchátralý statek rekonstrukcí a poté byl využíván jako depozitář muzea. A když byl opraven, zažádali si potomci Václava Prušáka o restituci a byl jim v roce 2003 statek navrácen. Zemědělská usedlost se sestává z obytného stavení, špýcharu a stodoly. Obytnou patrovou budovu i špýchar zdobí vykrajované štíty a pískovcové zábradlí. Obě budovy jsou propojeny hlavní vjezdovou branou. Vstupní brána s nástavcem bývala zdobena plastikami, ale bohužel za 2. světové války došlo k úpravám a tím částečnému znehodnocení brány.

Viktor Šlajchrt, Suroviny a laskominy - Znovuznárodnění 23. 10. 1997

    Na večerních procházkách s jezevčíkem Sigmundem se kochám podzimem, který je v plném proudu. Ze zahrad dýchá nasládlý pach spadaného listí okořeněný pozůstatky dýmů z ohníčků, na nich moji pilní sousedé spalovali větve prořezaných stromů. Směřujeme k drobnému návrší s románským kostelíkem, který tu přihlíží dějinám skoro osm století. Už v 16. století měly Chabry sedmatřicet popisných čísel, z nichž poslední označovalo chudobinec. Rozrůstat se začaly teprve v druhé polovině minulého století, popisná čísla přibývala, ale těch prvních sedmatřicet platí dodnes. Jedno z nich je i na statku pod kostelem, v němž je hospoda U Míšků.

    Stejně jako jiné statky měl i tenhle ještě před osmi lety beznadějně zpustlý vzhled. Na jaře roku 1990 začala rodina majitele na zabláceném dvoře prodávat lahvové pivo. V létě k sloupům bas přibyl starý stůl s několika židlemi, aby si chlapi mohli nad lahváčem poklábosit přímo na místě, a na podzim rodina vyklidila komoru v přízemí, kam s přibývajícím chladem přemístila basy i stůl.

    Vyhlíželo to tu bezútěšně, nicméně si člověk mohl na rozveselení poručit už i kořalku. V horních dvou chaberských hospodách jeden čas působil odstrašující personál, takže se začalo chodit stále více sem. Rodina postupně prorážela dveře do sousedních místností.

    Asi po třech letech se vzmohla natolik, že během dvou měsíců přízemí upravila na docela pěknou hospodu s čistými záchody, masivním dřevěným nábytkem a elegantní pípou, za níž se střídali dva švagři. Bahnitý dvůr byl vybetonován a částečně zastřešen, takže si tu lze v příjemném stínu užívat léto. O rok později byl starý statek nahozen a opatřen jemným štukem. Objevily se truhlíky s květinami. Vznikl tu docela hezký kousek Evropy.

    Chodíval jsem k Míškům čerpat víru v českou podnikavost. Sedával jsem se Sigmundem venku i uvnitř a nasával pivo i atmosféru. K stáru se Sigmund nepříjemně rozkňučel, čímž si u sousedů vysloužil přezdívku „kanárek“, která jej uráží, a kňučí ještě víc. Dnes už mi dovoluje pouhá dvě piva. Objednám-li si třetí, kníkavě spustí, aby mi mstivě kazil náladu.

    V poslední době si U Míšků sednu jen zřídka. Dám si u výčepu rychlou vodku a jdu. Hostinec si totiž oblíbil jakýsi mimořádně řečný tlouštík, který sem jezdí zánovním fordem, aby vykládal politické rozumy. Politizující sousedé mi obvykle skýtají milé povyražení, neboť drastický humor, s jakým se lidová představivost zmocňuje mediálních obrazů, bývá úžasný. Jenže tenhle vypasený radikál memoruje sládkovštinu zcela bez fantazie. Kecy, které ještě před osmi lety otravovaly éter i tisk, mi v lehce pozměněné podobě otravují hospodu – jako by ji opět nějaká strana loupeživě znárodnila. Škoda, že je Sigmund tak decentní. Kdyby tak dokázal toho debila překňučet!

« NAHORU

TOPlist