28. Cesta kolem světa za 2× 80 minut aneb od palem a slunce až k protinožcům

neděle 4. 3. 2007
navštíveny: Palmovka, Libeňský plynojem, Sluncová, Invalidovna, Národní dům v Karlíně, Corso Karlín, dům U města Hamburku, Vítkov, Hrabovka, Miranka (Ponec), Vozová, Švihanka, Sokolovna alias tělocvična Bohemians v Riegrových sadech (174)

Pozvánka
Vycházky za usedlostmi se zvolna chýlí k závěru. Poslední 28. (2 x 14). vycházka s názvem "Cesta kolem světa za 2 x 80 minut aneb Od palem a slunce až k protinožcům" se bude konat v neděli 4. 3. Sraz bude ve 13:14 na Palmovce.

Jaká vycházka byla

    Cestu kolem světa jsme odstartovali u palem na Palmovce. Na glóbu nad Libní jsem načrtla početnému zástupu cestovatelů naši světlou budoucnost i trasu a vyrazili jsme na závod s časem. Se Sluncem v zádech a s psovody, kteří udržovali ostré tempo, jsme dorazili k pařížské Invalidovně. Od září, kdy jsme ji naposledy spatřili na Martových polích, nám překvapivě zchátrala. Jdu na sever a jdu na jih jsme mírně modifikovali na: jdu přes práh a jsem na jednom pivu se šífaři v Hamburku, vyjdu ven a jsem v Central Parku (karlínském). Kdybychom nemuseli násilím vyvádět zbylé saně zahryzlé do hermelínu a rakviček, sfoukli jsme Ameriku v rekordním čase. Přes slum na newyorském předměstí a rychlíkovou trať jsme vyrazili vstříc našemu největšímu dobrodružství.
    Podnikli jsme totiž čtrnáctkový prvovýstup severní stěnou Vítkova. Na vrcholu jsme zakroužili ještě jednou nad Invalidovnou a poslali mravenečkům, hemžícím se na rozestavěné trati pod námi, pár slavnostních salv. Zatímco se Žižka pokoušel osedlat koně celou první půlku minulého století, naše práče si osedlalo tank v cuku letu. Teprve Bulhar rozsvítil hlavy našich cestovalů jako lampu na plyn a jim se rozblesklo, k jakému protinožci máme namířeno. Ale ještě naše vozy z Vozové podnikly okružní jízdu po slunné Itálii, antickém Řecku a Hlavním nádraží. Naposled naše oko se zalíbením spočinulo na Praze panoramatické, než jsme dorazili k cíli.
    Bohužel pozdě. Malého klokánka mezitím zadávil rozpínavý Sokol. Po namánavé cestě polevila naše ostražitost a my se vrhli na zaslouženou oslavu. Cestu kolem světa za 2x 80 minut jsme totiž absovolvali jen s 80 minutovým zpožděním. Naše bezstarostnost se nám ovšem krutě vymstila. Dravý sokol nelenil a držel nás tak dlouho ve svých spárech, že dodnes netušíme, zda se podařilo dvojici výstředních milionářů Phileasu a Foggovi Tichých dorazit do svého Reformního klubu v Řevnicích alespoň před půlnocí.
    P.S. Už víme. Nepodařilo.


    1) Na Palmovce už hlouček chtivých cestovatelů začíná blokovat dopravu,     4) Kyne nám Karel Dobrý ve skafandru Gagarina
        přesto se další Emilové a Holubi slétají na start
    2) To se mi to plánuje cesta kolem světa, když mám k dispozici slepý glóbus   5) Na horskou túru šla s námi i jedna mladá dáma
    3) Krok stranou – Přímo pod plynojem jsme se dostali v roce 2011                   6) Se sluncem a Sluncovou v zádech
        při Noci literatury

Palmovka - Vinice tady prokazatelně byla už v roce 1631. Vroce 1686 zdědila část vinice s usedlostí dcera Voršila, provdaná Palmová. Palmovi usedlost drželi padesát let a po nich ještě dědicové, takže se tomuto místu začalo oprávněně říkat Palmovka. Roku 1832 koupil Palmovku František Müller a zřídil tu továrnu na mýdlo a svíčky, v domě s kovárnou pak vyráběl lihové nápoje a likéry. Do rodiny Müllerových jezdíval na časté návštěvy básník Vítězslav Hálek, traduje se, že v zahradě Palmovky napsal své poslední verše. V roce 1899 koupil vinici a usedlost podnikatel Vojtěch Švarc, který pozemky rozparceloval a rozprodal. Na konci 19. století začala vznikat okolní uliční zástavba a pod jejím náporem stará usedlost zanikla.

Libeňský plynojem - Plynojem stojí na návrší nad křižovatkou Palmovka. Nejblíž se k němu lze dostat ze sportovního areálu Českomoravského svazu hokejbalu. Byl postaven v roce 1932. Má tvar koule o průměru dvaceti metrů. Svému účelu sloužil kulový tlakový plynojem (první v českých zemích), pouhých třináct let. Během květnové revoluce 1945 byla již vypuštěná koule poškozena několika průstřely. Projektil zasáhl plynojem a uvnitř explodoval. Tím bylo znemožněno jeho využití jako tlakové nádoby. Po opravě se už ke svému původnímu účelu nevrátil a v roce 1949 byl předán k využití Výzkumnému a zkušebnímu leteckému ústavu, který plynojem přeměnil na podtlakový aerodynamický tunel. Dodnes slouží k aerodynamickým zkouškám a výpočtům letadel při vysokých rychlostech proudění. Libeňský plynojem, jako výrazný lidský zásah do krajiny, začal okamžitě přitahovat zájem malířů, fotografů a dalších umělců. Objevuje v tvorbě tvůrců ze Skupiny 42 (Miroslav Hák nebo František Gross), fotografovali zde Josef Sudek, Josef Ehm, nebo Dagmar Hochová. V současnosti není tak výraznou stavbou v krajině, jakou byl v době svého vzniku. Tehdy byl plynojem nepřehlédnutelný, protože vrchol, na kterém stojí, byl pouze zatravněný. Dnes ho „maskují“ okolostojící vzrostlé topoly, které zde byly vysazeny v 60. letech 20. století. Podle některých pramenů se jednalo o záměrné zakrytí stavby sloužící pro vojenské účely. V této době byl plynojem také natřen tmavě zelenou barvou.

Sluncová, U Sluncové 10 – Název Sluncová pochází z první poloviny 17. století, kdy se zde rozprostírala vinice nazvaná podle majitele Josefa Slunce, primátora Nového Města pražského. V jádru barokní usedlost byla přestavěna do dnešní klasicistní podoby kolem roku 1800. Tehdy byly stěny místností pokryty freskami, dodnes částečně zachovalými. Po druhé světové válce nebyl objekt v dobrém stavu. V letech 1978-82 byl rekonstruován pro školicí středisko ČKD. Byly obnoveny původní fresky, ostění oken, dlažby atd. Kompletní rekonstrukcí bylo dosaženo dokonce vyšší architektonické kvality, než jakou původně stavba měla. Dodnes Sluncová slouží k reprezentačním účelům ČKD.

Mazutová kotelna, U Sluncové 8 - Na okraji experimentálního sídliště Invalidovna navrhl v roce 1962 architekt J. Hromas mazutovou kotelnu s lanovou konstrukcí střechy.

   1) Naši psovodi nás bezpečně dovedli tam, kam si zřejmě myslí,                 4) Proměny Karlína - kvůli zviditelnění kapličky ubourali celou fabriku
        že patříme - mezi invalidy
    2) Když budete mít za kámoše Mikoláše Alše, můžete mít za                       5) Přitom ještě v roce 2003 byla takhle pěkně maskovaná
        přátelskou cenu 10 K takovýho ptáka
    3) Jedna a čtyři je? No honem, kdo to ví? Hlásí se šéf a hrdě říká: 14!         6) Veškerý karlínský proletariát rekvalifikovali na úředníky, aby tu měl
                                                                                                                                kdo korzovat

Obelisk utonulých zákopníků, Sokolovská - V Kaizlových sadech mezi budovou Invalidovny a Sokolovskou ulicí stojí sedm metrů vysoký obelisk připomínající povodeň v Praze ze září 1890 (povodeň co do rozsahu způsobených škod a ztrátách na lidských životech nejničivější) a utopení 20 zákopníků (dnes ženistů) při záchranných pracích. Zákopníci měli v srpnu 1890 v prostoru Invalidovny cvičení. V noci z 2. na 3. září začala stoupající hladiny Vltavy ohrožovat provizorní most a vojenskou plovárnu. Velitel praporu proto vyslal v noci vojáky k záchraně těchto objektů. Jeden z pontonů obsazený třiceti zákopníky převrátily vyvrácené stromy, klády a utržené vory. Vojáci byli strženi proudem, jen část z nich se zachránila, dvacet jich ve vodě utonulo.

Invalidovna, Sokolovská 136 – Barokní budova byla postavena v letech 1731-1737 jako útulek pro válečné vysloužilce, aby neskončili ve starobincích nebo na žebrotě. Na jejím vzniku má zásluhu hrabě Petr Strozzi, který jako voják sám několikrát vyzkoušel bezmoc raněného. Po těžkém zranění sepsal roku 1658 závěť, ve které odkázal všechen svůj majetek na péči o invalidní a vysloužilé vojáky. Strozzi byl zabit zbloudilou střelou v roce 1664, ale jeho závěť mohla být naplněna až po smrti manželky, což bylo přesně o 50 let později v roce 1714. Samotný projekt je dílem Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Měl to být komplex devíti budov, z nichž každá měla tvar čtverce o délce strany 300 metrů a komplex měl sahat až k usedlosti Sluncová. Nakonec byla kvůli nedostatku peněz realizována pouhá 1/9 původního projektu, jen jedna nárožní čtvercová budova. Místo kostela vznikla jen kaple sv. Kříže s kuriózním oltářem zhotoveným z vojenských pušek a nábojnic. Svému účelu sloužila Invalidovna ještě po první světové válce. Mezi roky 1918-1927 zde mj. bydlel a vytvořil své rané dílo fotograf Josef Sudek, poté co v první světové válce přišel o ruku. V roce 1925 bylo v části Invalidovny zřízeno vojenské muzeum. V přízemí byly umístěny sbírky strojírenství, stavitelství, také tu byla část archívu dějin techniky a většina archívu architektury, včetně modelů. Zdeněk Lukeš vzpomíná: „Temným průchodem, lemovaným sádrovými rytíři s usekanými údy od sochaře Tomáše Seidana, což byly modely k pískovcovým plastikám invalidů na atice paláce, se prošlo na nádvoří do poněkud zašlého parku. V něm rostly obrovské platany, které tu byly zasazeny při dokončení budovy. A pak tu byla děla. Všech velikostí a tvarů: houfnice, moždíře, kanóny tu stály všude kolem nádvoří a další pak na širokých klenutých chodbách. Po chodbách se mátožně procházel do své cely stařičký Salieri. Aby tu však mohl Miloš Forman natáčet známé scény z blázince, museli soudruzi vojáci děla z chodeb pracně vyvléci. To se jim moc nechtělo, zvláště když dostávali pokyny od amerického filmového štábu. Obměkčily je až dárky. Každý důstojník i staršina dostal černou pláštěnku s logem filmu Amadeus a problém byl rychle vyřešen. Víc mne mrzelo, že v těchto nepřívětivých podmínkách a ve vlhku byly uloženy cenné pozůstalosti našich nejvýznamnějších architektů. Bál jsem se hrozně požáru, ale nakonec to byla voda v roce 2002, která sbírky nedozírné hodnoty z velké části poničila.“

Národní dům v Karlíně, Hybešova 10 – Byl postaven v letech 1910 - 1911 podle projektu Josefa Sakaře. 1. května 1911 zde byla otevřena restaurace s kavárnou, hernou a kuželkářskou síní v přízemí a v prvním patře velký sál. Zahradní restaurace měla kapacitu neuvěřitelných 2000 hostů. Do naší historie vstoupil Národní dům 16. května 1921, kdy se zde uskutečnil za účasti 570 delegátů zakládající sjezd Komunistické strany Československa. V budově byl i byt restauratéra. Tím byl v té době Antonín Pech, otec malého syna Karla Pecha, budoucího herce a režiséra. Celý Národní dům byl dějištěm jeho dětských her. Tak se stalo, že jako čtyřletý vjel na své tříkolce, netuše význam chvíle, mezi jednající soudruhy. Způsobil tak krátkodobé přerušení sjezdu. Těsně před druhou světovou válkou dům koupil Československý rozhlas. Od roku 1964 začalo z této budovy vysílat nové krajské studio pro střední Čechy, i tehdy slavný pořad Vysílá studio A. Od roku 1991 nese studio název Regina.

Kubova 6 – Památkově chráněná budova, jejíž průčelí zdobí malby vodního ptactva a dva secesní balkóny s rostlinnými motivy. Patřil staviteli Šimůnkovi, který v roce 1909 požádal svého známého Mikoláše Alše o výzdobu vlastní novostavby. Aleš neodmítl. A návrhy mu nakreslil za „přátelskou cenu 40K“, přestože byl v té době značně přepracován, jak se zmiňuje v jednom z dopisů: „Jsem také jak náleží unaven, bylo toho na mne letos již příliš mnoho. V radnici jsme to skončili a u Šenfloků ještě as týden budeme malovat. V Karlíně jsem také na jeden činžák udělal několik ptáků.“ Alšovy uhlové kresby volavek, divoké kachny, labutě jako barevná sgrafita převedl na průčelí domu malíř Karel Klusáček. Na dveřích vestibulu je skleněná mozaika znázorňující Karlštejn.

Kubova 8 - Návrh domu provedl Emil Králíček, výzdobu Antonín Waigant.

Základní škola, Lyčkovo náměstí – V konkursu na novou karlínskou základní školu sice zvítězil návrh Pavla Janáka, tehdy ještě studenta architektury, ale kvůli vysokým nákladům byl nakonec upřednostněn druhý návrh architekta Josefa Sakaře. Stavbu řídil Matěj Blecha. V letech 1904-1906 vyrostlo v čele náměstí monumentální průčelí nové secesní budovy školy, která byla nejen jedna z nejkrásnějších, ale i nejmodernějších v celém tehdejším Rakousko-Uhersku. Na ústřední budovu s osmibokou vížkou a vysokým štítem s jezdeckou sochou sv. Václava se ze stran připojují dvě lomená křídla. Jedno patřilo části chlapecké, druhé dívčí, každá měla své vlastní ředitelství a vcházelo se do nich odděleným vchodem. Nepřehlédnutelné jsou nástěnné malby s motivy dětského školního života a historickými výjevy – Rokycana smiřuje Žižku s pražany na Špitálském poli L.P. 1424 a Národní slavnost při korunovaci krále Ferdinanda Dobrotivého na Invalidovně L.P. 1836 od malířů K. Klusáčka a J. Köhlera. Celkové náklady na koupi pozemku a stavbu se vyšplhaly do tehdy závratné výše 951 375 korun a 50 haléřů. Roku 1906 byla škola vysvěcena pražským arcibiskupem, zanedlouho poté navštívil školu dokonce i samotný císař František Josef I.

Vojenský hřbitov, Karlín – V roce 1753 byl na úpatí Vítkova v rozsáhlém areálu Invalidovny založen vojenský hřbitov s nevelkou čtvercovou kaplí. Zdobné průčelí bylo zakončeno segmentovým štítem, interiér byl vyzdoben freskovou malbou, představující české patrony a korunování Panny Marie. Za napoleonských válek byli na hřbitově kromě vojenských invalidů pohřbíváni i ruští důstojníci a vojáci. Přímo v kapli byl pak před převozem do Berlína dočasně pohřben pruský generál Scharnhorst, který zemřel v Praze při cestě do Vídně. Na konci 19. století byl vojenský hřbitov zrušen a jeho místo zabrala průmyslová zástavba. Honosnější náhrobky byly přesunuty v roce 1906 na Olšanské hřbitovy. Hřbitovní kaple zůstala zachována a byla stísněna mezi továrními halami ČKD Dukla. V průběhu 20. století byly ke kapli přistavěny provizorní přístřešky a silo, které ji zcela zakrylo. Kaple sloužila jako regulační stanice a v jejím interiéru byl umístěn dieselagregát. I přes tyto bezcitné úpravy však zůstala kupodivu téměř nepoškozená včetně původních vrat i freskové výzdoby. V roce 2001 koupila pozemky ČKD společnost Real Estate Karlín Group. Během povodně v roce 2002 byla kaple zaplavena do výšky čtyř metrů, ale naštěstí se bahnitá voda zastavila těsně pod klenbami a freskové malby tak byly zachráněny před jistou zkázou. Ještě v listopadu 2003 byla kryta přístavbami, v roce 2004 byla ale opravena za 2 miliony (včetně fresek) a získala současný vzhled.

Corso Karlín, Křižíkova 36a – Administrativní budova vznikla rekonstrukcí a dostavbou bývalé haly ČKD. Katalánský architekt Ricardo Bofill zachoval původní klasicizující štít do ulice Křižíkovy spolu s masivním obvodovým zdivem a doplnil ho odlehčenou dvoupatrovou nástavbou s dvojitou fasádou.

    1) V Hamburku jsme se ocitli trochu pod parou                                         4) V karlínském Central Parku pomodlím se k bohu, ať se náš výstup
        a hodně pod čarou ponoru                                                                         obejde bez obětí
    2) Navzdory letošní zimě bez sněhu se sjezd saní uskutečnil                   5) V tom New Yorku mají teda pěkný bordel. Fuuj!! Hory odpadků
                                                                                                                            lemují i náš Base Camp
    3) Mount McŽižka. What a challenge!                                                         6) Žižkovská ferrata

Fotoalbum vycházky

Dům U města Hamburku, Sokolovská 55 – Tento dům dostal pojmenování podle zájezdního hostince, který byl provozován v tomto domě. Za domem je Pobřežní ulice a za ní byl v 19. století vybudován velký říční přístav, který zajišťoval spojení s Hamburkem. Po regulaci Manin byl přístav zrušen a vybudován nový v Holešovicích. Dům postavený v letech 1828-29 tvořila dvoupatrová obytná a šenkovní budova při silnici. Výrazný je především balkon na polopilířích a polosloupech a krásná mříž nad vjezdem. Velký dvůr byl zakončen stájemi a kůlnami pro kočáry a vozy. Zájezdní hostinec vydržel nabízet ubytování jako poslední ze všech v této čtvrti. Po druhé světové válce v něm sídlila Tesla Karlín a její autoprovoz. V roce 1992 byl v restituci vrácen a po rekonstrukci otevřen opět jako restaurace. Rekonstrukce byla znovu nutná po povodni 2002.

Kostel Cyrila a Metoděje, Karlínské náměstí - Základní kámen kostela byl položen v roce 1854 za účasti císaře Františka Josefa I. Stavba kostela trvala 9 let a na jeho výzdobě se podílela celá řada českých umělců. Kostel byl vysvěcen 18. října 1863, přesně 1000 let po příchodu slovanských věrozvěstů. Kostel je postaven ve stylu pozdně románské baziliky a patří mezi největší církevní stavby v Čechách. Na projektu kostela se podíleli architekti Karl Rösner a Vojtěch Ignác Ullmann. Průčelí stavby zdobí tři portály, na kterých jsou umístěny reliéfy od Václava Levého. Bronzové vstupní dveře doplnil o výjevy ze života slavných českých patronů Josef Mánes, nad portály je arkádový vlys se sochami od Čeňka Vosmíka.

    1) V bezpečí prvního výškového tábora sledujeme náš zásobovací vůz       4) Naposledy jsme zakroužili nad Invalidovnou
    2) Na samotný vrchol už jsme stoupali bez jištění a skoro bez kyslíku           5) a Karlínem - už teď se v podstatě jedná o historické foto
    3) Mravenci pod námi zvolili namísto výstupu variantu tunel                           6) Jako rám obrazu slouží Památník velmi dobře

Národní památník na Vítkově - Hrubá stavba funkcionalistického památníku byla postavena v letech 1929–1933 podle projektu Jana Zázvorky. Hlavním účelem mělo být uctění památky československých legionářů a československého odboje v období 1. světové války. Za druhé světové války zde bylo skladiště wehrmachtu, památník byl v té době poničen. Po roce 1948 byl památník využit k pohřbívání významných představitelů komunistické strany. V roce 1953 tu bylo otevřeno mauzoleum Klementa Gottwalda, zrušené v roce 1962, kdy bylo Gottwaldovo rozpadající se tělo zpopelněno. Dnes je v památníku instalována expozice Křižovatky české a československé státnosti.

    1) Náš nejslavnější rváč                                                                               4) Dva v jednom, foto uspokojí jak fanoušky modelové železnice,
                                                                                                                              tak gotické Prahy
    2) Výhledy obdivoval úplně každý                                                                 5) Všude se něco staví a tady navíc malebně při západu Slunce
    3) Z glorietu se nám naskytl další nezvyklý pohled                                       6) Naše práče

Žižkova socha – Autorem je Bohumil Kafka. Jezdeckou sochu skicoval od roku 1931, jeho deníky přibližují snahu o dokonalost a historickou věrnost. V konzultacích se sochařem se vystřídali historikové i hipologové. Vzrušené diskuse se mimo jiné týkaly toho, zda by Žižka neměl mít v ruce bibli, jak mu mají vlát vlasy atd. Socha váží 16,5 tuny, skládá se ze 120 bronzových částí a téměř 5000 šroubů. Byla odhalena ve výroční den bitvy na Vítkově, až 14. července 1950. Patří mezi největší jezdecké sochy na světě, větší je pomník Viléma I. v Koblenci na soutoku Mosely a Rýna, 14 metrů oproti Žižkovým 9 metrů ještě ujde, ale mongolský Čingischán převyšuje Žižku o celých 31 metrů.

Bitva na Vítkově - Ona husitská velkolepá bitva, která se na tomto místě 14. července 1420 měla odehrát, byla spíše pouhá šarvátka, byť pro husity s mimořádně dobrým koncem. Původním záměrem první křižácké výpravy, jejíž účastníci se rozložili na levém břehu Vltavy, bylo úplně sevření Prahy do kleští. Při její síle 100 000 bojovníků neměl být problém vzít město prostě útokem. Jenže Zikmund vyčkával a Žižka přitom prokázal svůj strategický důvtip. Věděl, že jediný přístup k Praze vlastně střeží Vítkov, proto zde dal zbudovat dva sruby, osazené třiceti bojovníky a vykopat příkopy. Ve snaze odříznout všechny přístupové cesty se těžké míšeňské vojsko přebrodilo 14. července na Špitálské pole - dnešní Karlín a pustilo se vzhůru do vrchu. Jízda do prudkého svahu byla pro rytíře v brnění dost obtížná, nicméně nakonec se jim podařilo zdolat i první dva příkopy. Teprve u paty prvního srubu byli zastaveni zoufalým odporem hrstky obránců. V rozhodující chvíli vyrazil z Horské brány houf táborských střelců a vpadl míšeňskému vojsku do zad. Stlačení jezdců na malém prostoru vyvolalo zmatek, někteří křižáci se dali na ústup a strhli s sebou ostatní. Padlo asi 300 bojovníků, většina z nich zřejmě zahynula pádem z prudkého svahu nebo se na ústupu utopila ve Vltavě. Po nezdařeném útoku na Vítkov navrhovali někteří křižáčtí velitelé zničit město střelbou z děl, Zikmund ale odmítl. Dva týdny po bitvě se nechal v katedrále sv. Víta korunovat českým králem a 30. července vojsko rozpustil, zřejmě pro nedostatek peněz na vyplácení žoldu.

Gloriet, Vítkov - Nachází se na vrcholu Vítkova, patřil k bývalé viniční usedlosti Hrabovka. Kdy přesně rozhledna vznikla, se nepodařilo zjistit, je však vyobrazená už ve třetím ročníku Světozoru z července 1869, takže je starší než rozhledna na Petříně. Deska u cesty připomíná bitvu na Vítkově v roce 1420. V roce 2000 prošel gloriet rekonstrukcí.

Železniční měnírna na Hrabovce – Elektrifikace československých drah začala jako první na Wilsonově nádraží. K napájení posunovacích lokomotiv sloužila právě tato stanice z let 1925-27. Stavbu se železobetonovou halou, založenou 9 metrů hluboko v náspu trati, projektoval architekt Jan Rokos. Ten jí dal neobyčejně kultivovanou podobu blízkou geometrické moderně. Zanedbaná stavba je právě rekonstruována.

Armádní muzeum Žižkov – Areál byl vybudován v letech 1927–1929 podle návrhu architekta Jana Zázvorky. V letech 1929-1939 byl ředitelem muzea generál Rudolf Medek.

Miranka, Husitská 24 - Vinice v místech mezi Trocnovskou a Kostnickým náměstím je doložena už v 16. století. Vinohrad zde býval ještě v polovině 19. století. Obytná budova Miranky stávala v místech křižovatky ulic Trocnovské a Husitské a byl to patrový dům se šindelovou střechou z 18. století. Od roku 1887 vznikal areál továrních budov na hospodářské stroje Stabenow, který obstoupil klasicistní Miranku, upravenou tehdy pro potřeby administrativy, ale už v roce 1906 se výroba přesunula do Čelákovic. Roku 1910 začal v bývalé Stabenovce provozovat svůj biograf Royal Bioskop František Ponec. Architekt Karel Mašek použil existující tovární halu a představil před ní trojdílné průčelí. Jde o velice raný příklad konverze továrny ke kulturním účelům. V roce 1999 Michael Klang rekonstruoval budovu na taneční divadlo Ponec. Kromě ní se z továrny dochoval pouze komín a nápis Miranka na domě Husitská 28.

    1) Horolezecká stěna u Neffů na dvorku                                                       4) Zákeřný sokol už začíná zvolna kroužit nad našimi hlavami
    2) Náš maratón na výsostném území helénského Řecka                             5) a ostřížím zrakem vyhlíží svou budoucí kořist
        se zvolna chýlí ke konci
    3) A teď mi pověz, zrcadlo a milí cestovatelé, které                                       6) Konečně po jedenácté jsme se vymanili z jeho spárů, ale
    z navštívených měst je na světě nejkrásnější                                                   takovouhle klukovinu by nám klokánek určitě neudělal

Neffův dům, Seifertova 3 – Mohutný rohový novorenesanční dům si nechal postavit zasilatel Alois Stuchlík (iniciály A.S. dosud objevíme na fasádě), dědeček spisovatele Vladimíra Neffa z matčiny strany. Později se Stuchlík stal předlohou románové postavy Martina Nedobyla ze Sňatků z rozumu. Dům má dvě křídla, jedno honosné a druhé lidové, kde byly pavlače a společné záchody pro několik partají. Někde byly i společné vodovody – jediný zdroj vody byly na chodbě a do bytu se voda nosila v kbelíku. Na dvoře za volně přístupným průjezdem se tyčí dvě keramické plastiky antických bohyň z dílny Václava Jana Sommerschuha. Na dvoře je odkryta skála, pozůstatek Malého Vítkova.

Bulhar – Název Bulhar se vžil podle obrazu bulharského junáka, který namaloval své tetě trafikantce na firmu malíř Luděk Marold.

Palác Všeobecného penzijního ústavu, náměstí Winstona Churchilla – Palác byl postaven na místě bývalé Pražské obecní plynárny. Nová plynárna byla zprovozněna v roce 1867 spolu s novým plynovým osvětlením pražských ulic a svému účelu sloužila až do 20. let 20. století. Během výstavby plynárny byly do jejích základů zabudovány i zbytky staré Krocínovy kašny, která kdysi stávala na Staroměstském náměstí. Tyto zbytky pak byly znovuobjeveny až při výstavbě budovy penzijního ústavu. První pražská výšková budova pochází z let 1932 až 1934 a byla postavena podle návrhu mladých architektů Karla Honzíka a Josefa Havlíčka. Projekt těchto architektů, přestože nedodržel zadání a porušoval tehdejší stavební směrnice (budova má křížový půdorys, přestože byl povolen pouze blokový půdorys), byl vybrán k realizaci. Následovaly sice ještě protesty ostatních účastníků soutěže, odvolání proti výsledku, zákulisní a veřejná jednání, ale výsledek zůstal v platnosti. Budova je obložena světlými keramickými deskami, od nich pak také pochází lidová přezdívka této budovy kachlíkárna (tutéž lidovou přezdívku nese i budova Ministerstva vnitra na Letné). V roce 1951 byl celý tehdejší penzijní systém stranickým rozhodnutím přidělen československým odborům, od té doby sloužil palác Revolučnímu odborovému hnutí, dnes Českomoravské konfederaci odborových svazů.

Vila Tereza, Italská 36 – Vila byla postavena v roce 1875, v roce 1885 ji novorenesančně nechal přestavět K. Märky a pojmenoval po své druhé ženě Tereza. V roce 1922 si vilu pronajalo sovětské diplomatické zastupitelstvo, které zde pořádalo častá setkání levicových intelektuálů (Nezval, Vančura, Fučík, S. K. Neumann).

Vozová, Riegrovy sady – Kolem roku 1405 se zde nacházela vinice patřící Vackovi Křížovi, konšelu a majiteli pivovaru a několika domů na Starém Městě. Kříž věnoval pozemek na stavbu Betlémské kaple a jeho přičiněním se zde stal kazatelem Jan Hus. V roce 1854 koupil usedlost Vozovou Karel Gustav Lessoni, vinici upravil na zahradu a postavil zde do svahu jednopatrovou vilu místo staré usedlosti. Roku 1896 prodali majitelé Vozovou vinohradské obci, která pozemky přičlenila k nově vznikajícím Riegrovým sadům. Dnes je v renovované vile umístěna školka, z Vozové zbyla jen vjezdová brána.

Švihanka, Riegrovy sady – Vinice zde byla už v roce 1454, stavení s názvem Švihanka existovalo nejpozději v roce 1785. V roce 1843 se tu uvádí dům se zahradou. Roku 1903 ji koupila vinohradská obec a pozemky pojala do nově zřízených Riegrových sadů. Samotná budova se ocitla uprostřed parku a ve 30. letech byla radikálně přestavěna na restauraci s názvem Riegrovy sady.

Riegrovy sady - Vznikly roku 1902 spojením bývalé zahrady Kanálka a zahrad usedlostí Saracinka, Pštroska, Švihanka a Kuchyňka. Park zde byl založen roku 1904. Z parku se otevírá rozhled na Pražský hrad a Malou Stranu.

Sokolovna, Riegrovy sady - Sokol byl na Královských Vinohradech založen v roce1887. Současná sokolovna byla budována od roku 1938. Stavba je příkladem jedné z nejčistších pražských funkcionalistických staveb přelomu 30. a 40. let 20. století. Během nacistické okupace sloužila od roku 1941 jako lazaret říšské branné moci a SS. V roce 1949 byl celý areál svěřen do rukou komunistické tělovýchovy a pod hlavičkou TJ Sokol ČKD Stalingrad, později zpátky přejmenované na TJ Bohemians ČKD Praha, fungoval až do roku 1991, kdy byl opět vrácen do sokolských rukou.

« NAHORU

TOPlist